Nepoliticky...

27. října 2013 v 23:12 |  něžně kruté
Koukám na Titanic a je mi smutno. Avšak ne smutno kvůly romantickému příběhu, avšak kvůli všem těm lidem. První bohatí a vlivní a chudí at si zemřou jak chtějí. Proč každý bohatý je vlivný a každý vlivný má větší právo na život? Vždyt bohatí potřebují chudé jako chudí potřebují zvířata. Zvířata jsou vykořostována chudými protože nemají svou vůli ,stačí jim dát nažrat a občas vyměnit podestýlku, chudí potřebují peníze na jídlo a aby si mohli vyměnit podestýlku a bohatí? Ty potřebují chudé aby jim vyměnili podestýlku a zvířata aby jim dala nažrat…


Koho volit když šupáci se najdou všude? Nejde o to že bych byla líná si zjistit kdo co slibuje avšak jsem líná vymýšlet komu uvěřím… A i kdybych si našla chvíly abych zjistila co kdo slibuje musela bych se naučit celý žargon ve kterém slibují, pokud nechci volit na základě klamavých reklam nebo na základě toho co z volebních programů pochytil někdo jiný jak mi všichni neustále podstrkují…
 

Dospívání by se mělo jednou pro vždy zakázat!

5. května 2013 v 1:25 | moucha |  něžně kruté
Jak moc to bude těžké? Co se dál naučit? Když jsem četla ten seznam doporučených knich tak se mi protáčely panenky. Nestačí vědět vše z oboru. Je třeba psychologie což býval nejjednoduší předmět v prváku a psychologie kterou ted jen tak prolétáme, jelikož na ní máme naši třídní a řešíme víceme méně pouze třídnické věci. Bývalo a je to jednoduché jen proto že si učitelé nikdy nemysleli že by nám to k něčemu bylo. A ono přeci! Maturita a k tomu přijímačky? To bude záhul.
Maturita a hledání práce, práce a bytu...
Proč se to jen všechno sejde ruku v ruce? Rok 2014 pro mě bude asi tím nejzásadnějším v životě...možná jedním z nejzásadnějších, ale to jen proto abych až si za 5, 6, 7 ...let toto přečtu ...nemusela tlouct hlavou do stolu s otázkou v hlavě "Jak jsem mohla být tak naivní? "
Bojím se že se za pár let probudím v sepraném, kdysi bílém pyžamu dám si ranní cigeretu s kávou a půjdu do špatně placené práce, kde na mě budou všichni celý den křičet a po těch 18 perných hodinách, pokud se m tedyi podaří tak brzy zavřít se vrátím domů kde na mě budou křičet jiní, že jsem nestihla vyprat, umýt nádobí............

S pivními brýlemi

24. června 2012 v 0:52 | bugino |  něžně kruté
Možná jo, možná ne a možná hovno! Stále dokola se přesvědčujeme že jsou chlapi takoví jací jsou. Nezodpovědní ,pubertální a pro nás prostě nepochopitelní ,avšak i přes všechno to co vidíme kolem sebe se neponaučíme. Jsou to kamarádi ,kamarádky ,rodiče i prarodiče co se nejprve hádají a pak rozcházejí či rozvádějí a my přesto všechno budeme chodit ulicemi a hledat pravou lásku.
Nebuď naštvanej když ti řeknu že z tebe jednou bude hajzl. Nemyslím to ve špatném ,mluví za mě jenom zkušenosti a ne jen moje. Ze všech stran neslyšíme nic jiného než že opačné pohlaví je takové a makové ,prostě špatné. Je pak složité mu důvěřovat a to že ti říkám i takové věci ,proto neber jako urážku nebo jako ztěžování, avšak jako projev důvěry k tobě. Nevěřím na pravou lásku i když bych s tebou chtěla. Nevěřím na manželství i když tajně sním o dni v princeznovských šatech ,které mě vrátí do dětství. Nevěřím na frázi "a žili spolu šťastně až do smrti" i když bych si to s tebou přála.
Nechápu že ty jsi tuto víru neztratil a zárověn to obdivuji. Navzdory tomu co jsi viděl u rodičů věříš na manželství? K čemu je ten hloupý papír? Chtěla bych šaty a aby jeden den byl jenom o nás ale razítko na to nechci. Je to pouhá byrokracie. Pokud bych na něco takového přistoupila ,tak by to nebylo za svědectví úřadů ,ale Boha. Nevnímám se jako nábožensky založenou osobu ,ale přesto mi přijde že to má mnohem větší hloubku si těch pár krásných věcí slíbiti před Bohem ,než před nějakým starostou nebo kdo vůbec oddává.
 


Se strojem času..

4. dubna 2012 v 16:58 |  mezi mraky
Kam by jste se vydali kdyby jste měli stroj času?


Já bych asi neváhala ani chvilečku a okamžitě cvakala do přístroje datum 15.srpna 1969 i když ted mě napadá že stroj času vás přenese jenom časem a ne na určité místo. Takže oprava ,cvakala bych 12.srpna 1969 a doufala že za tři dny zvládnu cestu do Ameriky k městečku jménem Woodstock.
Hrozně bych chtěla zažít tu atmosfétu. :)

Nikdy nic nebylo

14. února 2012 v 16:42 | Bugina |  něžně kruté
Proč ? Po tom všem.
Kolik lidí máte na Fb v přátelích ? Kolik z nich znáte ? A kolik z těch lidí jsou ,nebo alespon někdy byli opravdu vašimi přáteli ? Možná že to jen opět všechno moc řeším ,ale opravdu by mě zajímal důvod. Kdyby sis mě vymazal před rokem tak bych to asi pochopila ,ale nyní sem měla dojem že už to máme všechno urovnaný ,že můžeme být opravdu kamarádi.
Nevím proč mě napadlo zrovna dneska se kouknout jak se máš. Přemýšlela jsem a vzpomínala.
Jak už jeto dlouho co sis mě vymazal ze....

Začátek konce..

31. ledna 2012 v 8:18 | Bugina |  v koutku duše
Je to tady. Maminka se včera odstěhovala. Vzala sebou i Lo. Lo jako Lol ,Lo jako Lolita. Hrozně dlouho mi nebylo tak moc na nic.
Včerejšek i dnešek byl plný smíchu. Budu utíkat do práce si odpočnout a zasmát se?
Vrátila jsem se ve čtvrt na pět. Byla jsem zvyklá nechodit do společných místností po půl deváté večer abych nepotkala opilého tatínka ,ale už to asi stačit nebude. Ve čtvrt na pět bylo pozdě.
Nechci mu nahrazovat toho asi nejlepšího kamaráda ,kterého v mámě měl. Rodinu si nevyberete ,ale přátelé ano. Je to hnusný ,když to po sobě čtu ,ale on začal s paníma. Nevím sice co všechno se mezi našima stalo a nestalo ,ale jsem přesvědčena že ty tátovi paní v tom mají opravdu velkou roli. Možná že to tím jenom začalo a možná to tím jenom zkončilo.
Nechci dopadnout stejně. Nechci si najít podobného jemu.
Proto vyvádím když mu dáváš za pravdu .

Děsí mě představa..

20. ledna 2012 v 13:43 | Bugina |  něžně kruté
Je tu nový rok. A s ním přisla do našeho domu spousta změn. Ta hlavní spočívá v tom že ze mě bude ženský krk rodiny. Maminka se stěhuje do svého a my s brachou zůstáváme v domě s tátou. Děsí mě představa ,že na všechny ty ženský věci tady budu sama. Je spousta práce které maminky dělají a my o nich ani nevíme. Možná to bude dobrá průprava abych nakonec zvládla samostatně vylétnout z hnízda.
Řekla bych že se na to brzy začnu upřímně těšit. Pokud půjde všechno podle plánu tak mě tu čekají ještě nejméně dva roky. Dva roky bez praxe což bude znamenat dva roky bez peněz. Dva dlouhé roky bez cigeret, akcí, mobilu a bůh ví čeho ještě. Když si jednou zvyknete ,že si vyděláváte vlastní peníze a tím se stanete nezávislí na rodičích tak se toho těžko vzdává ,ale pro ten můj sen se o to pokusím. Pro princeznovské šaty ,které si obléknu na svůj vlastní maturitní ples.
Děsí mě představa ,která ukazuje mou budousnost bez těch dalších dvou roků ve škole. Ob týden celých sedm dní non-stop ve špatně placené práci. Každodení nervování se špatně naladěnými hosty , s moc či málo pěnivým pivem a hlavně to neustálé běhání od rána do večera po place.

Za všechno může čas...

26. července 2011 v 19:51 | Robinsonk-a |  v koutku duše
Někdy tak a někdy onak. Už chápu proč Roman furt psal. Když jste někde za prací či brigádou tak nemáte tolik času přemýšlet a stýskat si. Ten minulý rok jsem celý den lítala od stolu ke stolu od stolu do kuchyně z kuchyně za bar a neměla jsem čas na nic jiného a když už bylo konečně chvilku volna tak jsem odpočívala a když ani to ne tak tam byla spousta skvělejch lidí s kterejma bylo vždycky co dělat a o čem se bavit . Vůbec mě nenapadlo jak to viděl on. Je asi dost zarážející že mi tohle všechno došlo až o dlouhý rok později a hlavně až po tom co si to prožívám taky. Proč mě to nenapadlo již tenkrát ,podívat se na celou věc jeho očima? Věděla jsem že nemá moc kamarádů ,ale stejně mě nenapadlo ,že nejspíš je celé dny zavřený doma a jen přemýšlí
Dostatek času škodí.
Bylo by hloupé jít někdy za ním a říct mu že mě to mrzí ,protože najednou vím jaké to je ? Nebo by ho zklamalo, že mi všechno došlo tak pozdě ?
tTak moc jsem se změnila . Už nechci dospívat. Dospívání je samá potíž a pupínek měli by ho jendou pro vždy zakázat. Chctěla bych mládnout. Představa že čím dál častěji ,když budu otevírat dveře uslyším ,,máte doma manžela " mě děsí. Kéž by mi mohlo alespon na chvíli být opět šesnáct. Třeba bych na to nevipadala nebo se tak necítila ,ale uvažovala bych tak. Tenkrát jsem nic neřešila a když už náhodou ano tak jen tak povrchově.V ničem se se nerýpala a vztahy pro mě byli španělská vesnice a vůbec mi to nevadilo. Prostě jsem o žádný nestála. Proč taky ? Abych poslouchala stálé otázky Kam jdeš ? S kým jdeš ? nebo snad Co si dělala ? Kluci byli hračkami. Všechno byla jen taková hra a ten který to bral méně vážně vyhrál ,ale já si už nechci hrát. Nebo možná ,už to ani neumím. Už nestačí trocha vílýho prachu a hezké myšlenky abysme mohli létat. Co k tomu tedy potřebujeme nyní ?...

S E bez E

23. července 2011 v 20:03 |  něžně kruté
Jsou prázdniny.
Každé prázdniny jsem vymetala akce jak se jen dalo. Tancovala jsem ,bavila se s lidmi prostě jsem si užívala. Bylo jedno jestli jsem na brigádě nebo jinde i když mnoho času nebylo tak to stálo za to. Co se ksakru tak změnilo ? Zdá se mi že celé prázdniny trávím doma. Párkrát jsem byla s kamarádkami venku ,ale s lety minulými se to srovnávat nedá.
Za to může ta jedná blbá mámina věta. Ty se někem chystáš ? Já myslela že máš Erica na brigádě. To mu to nevadí že takhle chodíš bez něj ?
Ne jemu to nevadí ,ale zjistila jsem že mě ano. Nemůžu se bez něho bavit. Vždycky jsem odsuzovala tenhle typ lidí a ted jsem jednou znich.
Před týdnem mi brečel na rameno a říkal spousty krásnejch věcí a nyní jen o pouhý týden později jsme přesně tam kde jsme byli. Psal že se mnou chce strávit sobotu a jestli mám plán pro sebe či pro nás. Na sms neodpověděl. Vím nemá kredit ,ale dnes už se vrátil a mohl napsat z internetu. Mohl zanechat zprávu na fb nebo přijed. Vyfoukl mi můj plán a neozval se. Nevím, možná to bere jako hotovou věc ,ale byl to přeci jen návrh který nikdo neschválil.

Léto je za dveřmi

11. března 2011 v 13:13 |  mezi mraky
Nikdy mi nechyběl řidičák a ani auto ne. Ačkoliv mi táhne na devatenáctý rok. Kam potřebuju se vždy dostanu vlakem ,který mám díky bohu zadarmo ,nebo stopem. Pravá řidičská horečka mě chytla až toto pondělí. Byl krásnej sluneční den a my si bezstarostně šli po dél dlouhé silnice. Začínalo být konečně teplo a já cítila že se blíží konečně léto. Čas triček ,sena a hlavně festáků a prázdnin.
Na tohle léto jako na každé poslední asi tři roky plánujeme Bandasku (výlet stopem do neznáma) . Zatím bohužel nikdy nevyšla ,ale mám takové správné tušení ,že letos se to konečně prolomí. Kdybych tak měla auto. To které sem si přála už v dobách kdy sem žádné auto nechtěla. Hippí autobus ,který bych si sama pomalovala. Byl by provoněný trávou a linula by se z něj pokaždé hudba let minulých. Vidím letní večer. Slunko pomalu zapadá. Na nebi krásné červáky a dlouhatánská rozpálená silnice před námi…
…cíl letošního léta
J

Kam dál